Dva týdny zpět aneb z tepla do adventu

Dostávala jsem spoustu dotazů, jaký je/byl návrat z měsíčního pobytu na Bali. Letos až překvapivě klidný a přirozený. Díky čemu?

Díky tomu, co se mi podařilo při mém dalším dlouhém pobytu mimo můj standardní svět prohloubit. Díky bytí v přítomném okamžiku, díky užívání si přítomnosti takové, jaká je, díky neulpívání, díky setrvávání v přirozeném plynutí, díky oprošťování se od toho, na čem lpím či co nemusím.

Díky tomu, že si vždy po návratu z takto dlouhé dovolené uvědomím, že jsem vděčná za život, který žiji. Mám ráda svůj život.
Když jsem po měsíci zpět doma, pociťuji obrovskou vděčnost za to, co běžně nevnímáme, co v průběhu času považujeme za normální. Ale úroveň našeho žití zdaleka není standardem tam daleko, v Asii či Indonésii. Pociťuji vděčnost za drobnosti, které mi přináší radost do všedního dne, který poněkud zchladl a zešedivěl oproti dovolené zalité sluncem. Vděčnost za každý úsměv, za každý sluneční paprsek, za každou milou zprávu, za každého jogína na mé lekci, za každé setkání v tento kouzelný předvánoční čas.

Mám ráda advent a konec roku, je to mystický čas, čas zastavení, čas rekapitulování, čas naslouchání, čas ponoření do sebe. Že vám to nějak neladí s tím předvánočním shonem až šílenstvím? Nezapomeňte, že máte možnost volby, jak si tento čas prožijete.

Moc vám přeji, ať je i pro vás advent časem kouzelným, přinášejícím splněná přání ✨🔮
Petra 💜🙏