Blog

 

Vděčnost

23.11.2020

Vděčnost. To je slovo, které mnou rezonuje poslední týdny. Když už umdlévám, ztrácím sílu či víru, každá jednotlivá zpráva, podpora i on-line lekce a spojení s vámi alespoň přes obrazovku mi dobije baterky, doplní energii a já zase cítím, že to má smysl.

Po extrémně náročném víc než půl roce jsem se konečně na začátku října dočkala dovolené, resp. sabbaticalu z mé full time práce, kde od února řeším jako Business Continuity Manager covid-19.

Za poslední dva měsíce zase ani čárka, no, vždyť víte, starám se o Peace Yoga Studio a pak o zachování zdravého rozumu - tedy zdravého těla a klidné mysli.

Přesně před 2 měsíci, 1. června, jsem na základě informace, že jógové studio Peace Yoga Peace Yoga Studio bude ke konci června končit, vygooglila pronajímatele objektu, abych se zeptala, jak to s prostorem je. A přesně před měsícem, 1. července, jógové studio převzala.

Měsíc ve znamení postupného návratu po karanténě zpět do standardního režimu byl nějak moc plný náročných situací. V okamžiku, kdy člověk chce mít to nejhorší za sebou, a přichází další rány, je hodně těžké vykřesat další jiskřičky síly a čelit dalším nepřízním osudu.

Vyrazit v pondělí do kanceláře po 7 týdnech byl opravdu výlet do říše divů a zážitek jak z Matrixu. Tolik vjemů a podnětů! Rozptylovalo mě to hodně, soustředění slušně v háji a navíc kolegové nedodržující pravidla, což je částečně úsměvné a částečně na nervy, když jsem to já, kdo to musí dávat do pořádku. Takže milion příležitostí k nácviku...

Duben přinesl další 4 týdny prázdného diáře, ale rozhodně ne prázdného života. Byl o vyrovnání se s novou home-office realitou, o přípravě na detox, o novém fenomenu live stream lekcí, o dvoutýdenním detox zklidnění, o zvědomnění si hlubších vrstev neulpívání, o vědomé pravidelné jógové praxi, o nalezení nových ranních rituálů.