Blog

 

Měsíc ve znamení postupného návratu po karanténě zpět do standardního režimu byl nějak moc plný náročných situací. V okamžiku, kdy člověk chce mít to nejhorší za sebou, a přichází další rány, je hodně těžké vykřesat další jiskřičky síly a čelit dalším nepřízním osudu.

Vyrazit v pondělí do kanceláře po 7 týdnech byl opravdu výlet do říše divů a zážitek jak z Matrixu. Tolik vjemů a podnětů! Rozptylovalo mě to hodně, soustředění slušně v háji a navíc kolegové nedodržující pravidla, což je částečně úsměvné a částečně na nervy, když jsem to já, kdo to musí dávat do pořádku. Takže milion příležitostí k nácviku...

Duben přinesl další 4 týdny prázdného diáře, ale rozhodně ne prázdného života. Byl o vyrovnání se s novou home-office realitou, o přípravě na detox, o novém fenomenu live stream lekcí, o dvoutýdenním detox zklidnění, o zvědomnění si hlubších vrstev neulpívání, o vědomé pravidelné jógové praxi, o nalezení nových ranních rituálů.

Další týden v izolaci byl konečně ve znamení zvolnění, znovu napojení a taky vnímání posunu "normálu". V pondělí jsem zahájila svůj každoroční jarní detox a ten k tomu zvolnění a zklidnění přispěl, ale o něm spíš až příště.

Týden, ve kterém končil jeden měsíc a začal nový, znamenal i pro mě zase nějaké ty konce a začátky, vrcholy a pády.
Takový propad energie z pondělí na úterý jsem už dlouho nezažila (ale když pracovní věci vyřizuji i o víkendu, asi se nebylo čemu divit). Došlo mi, že je potřeba něco změnit

Začátek března, kdy jsem o koronaviru věděla o dost víc než většina lidí v Evropě, protože jako Business Continuity Manager tím žila už minimálně pátý týden, nevyšla nikam bez dezinfekce a kašlající lidi bez zakrytí úst mi přišli maximálně neomalení, se zdá tak strašně dávno! Událo se toho tolik!