Nadhled a odstup

Po extrémně náročném víc než půl roce jsem se konečně na začátku října dočkala dovolené, resp. sabbaticalu z mé full time práce, kde od února řeším jako Business Continuity Manager covid-19.

Po extrémně náročném víc než půl roce jsem se konečně na začátku října dočkala dovolené, resp. sabbaticalu z mé full time práce, kde od února řeším jako Business Continuity Manager covid-19. Nikdo, kdo to nezažil, si to nedovede představit. Osm měsíců permanentní zápřah, k dispozici v podstatě 24/7, bez možnosti útěku. Nebýt jógy, koučinku (resp. sebekoučinku) a kolegyňky Andrei jsem už dávno v Bohnicích.
Do toho se v červnu naskytla možnost koupit jógové studio a já šla za svým snem. Srdeční záležitosti se nesmí promýšlet, jinak to nikdy nerisknete. Uskutečnění snu ale stojí spoustu sil a energie, obzvlášť v době epidemie.
Ale to už všechno víte. Tak dál. Takže když po týdnu "volna" přišla další těžká rána (studio ze dne na den zavřít) a zrovna v okamžiku, kdy jsem se konečně snažila zregenerovat a dočerpat sílu, srazilo mě to na kolena. Prožila jsem den, kdy se ve mě praly pocity frustrace a bojovnosti, bezmoci a vzdoru, chvíle pasivního vyčerpání ("už nemůžu, na to už nemám sílu") a chvíle aktivní činnosti pro zajištění online režimu studia.

Když jsem pak navečer v resortu Svaté Kateřiny hleděla z okna do podzimní přírody a tekly mi samovolně slzy po tváři, jako bych viděla sama sebe tam sedět, plně si vědoma všech svých pocitů (únavy, frustrace, vzteku, strachu) a to nadhlédnutí bylo stěžejní pro uvědomnění si, že jsem "nad tím", že se v tom netopím, protože jsem si vědoma, co prožívám a že je to dočasné, že to pomine; a protože už jsem zvládla mnohé, zvládnu i toto.

Bylo potřeba pár dní a nocí intenzivní práce překlopit studio do online režimu (nic jiného při nutnosti ho ze dne na den zavřít nezbývá /vedle možnosti se zhroutit či propadnout letargii a nedělat vůbec nic/) a pak získat větší odstup a nadhled a to se "z vnitřku" dá sakra těžko. Tak když přišla možnost na pár dnů za pár korun vypadnout, neváhala jsem.
A jsem neskonale vděčná za možnost (v kterou jsem letos už ani nedoufala) konečně trochu vypnout, nechat mysl regenerovat procházkami po pláži, poslechem šumění vln a vnímáním větru ve vlasech...

A opět z celého srdce děkuji mnohým z vás za pomoc, jsem neskonale vděčná, že vás mám kolem sebe. Děkuji za slova podpory, za sdílení, za váš čas při testování online režimu, za vaše připojení na lekce a podporu studia. Vážím si každého hřejícího slova, každé minuty, kterou mi věnujete, ať už na online lekcích či mimo ně.

Petra 🙏🧘‍♀️🌴