O neulpívání aneb šestý týden karantény
S pondělím přišla nejen po dvou týdnech opět pevná strava, ale i čerstvá energie vstávat brzy (že bych se tolik těšila na snídani)
a tak jsem - až na jednu výjimku - byla s knihou na podložce nejpozději v půl sedmé, půl hodinku četla, hodinku jógovala a půl hodinku meditovala - a když nepřetáhla jógovou praxi, tak stíhala do 9h, kdy zahajuji pracovní část dne, i snídani. Bože, zamilovala jsem si tato dlouhá rána a rozhodla se, že si je udržím i do běžného režimu, co to jen půjde!
A jo, vrátila jsem se po týdnu k tomu prknu, a žádná slast to není. Každopádně mi pomáhá správná muzika - po klidu a tichu na čtení, si pouštím svůj oblíbený mix na Spotify a to mi pomáhá se rozpohybovat. A strašně moc si užívám, že mám tolik času na vlastní jógovou praxi, jako nikdy před tím; vnímám ty drobné posuny flexibility i síly s radostí a vděčností.
Minule jsem slibovala to neulpívání. Neulpívání na jídle,
kávě či alkoholu v kontextu kompenzace emocí je ta mentální stránka
detoxu, o tom už jsem ale psala:
Co přinesl podzimní detox
Kdy naposled jsem si udělala čas přečíst si beletrii?! (aneb o čem všem je můj detox)
V půlce tohoto týdne jsem dočetla knížku od Dalajlamy "Jak šířit lásku",
útlá knížka hutná svým obsahem. Netřeba asi zdůrazňovat, že nejde o lásku v pojetí,
kterou vnímáme standardně (milovat partnera, spojeno i s fyzickou přitažlivostí),
ale o pěstování soucitu a lásky ke všem cítícím bytostem.
Na každou knihu musíme dozrát, stejně jak jsem pár let musela dozrávat na Čtyři dohody (a tam je vážně největší problém prokousat se tím "eso" úvodem), tak jsem musela dozrát i na toto pojednání o pěstování stejného přístupu k přátelům, neutrálním osobám i nepřátelům a postupně na všechny. A i když je mi spousta meditačních technik, které jsou v ní popsány, ještě dalece vzdálené, už rozumím, už chápu; a hlavně, už to aplikuji do svého života. Wau. A to je pro mě osobně mnohem podstatnější, než meditační praxe sama o sobě.
Vážím si sama sebe za to, že jsem již párkrát dokázala v "nepříteli" vidět cítící bytost a vědomě se jí otevřít a původní nastavení změnit. Vážím si sama sebe za to, když dokáži neulpívat na vnějších podnětech a neodvíjet své naladění od reakcí lidí na druhé straně "drátu". Vážím si sama sebe, že jsem zvládla překonat poslední nevyvedený vztah s takovým nadhledem, že po období emocionální bouře sebelítosti, bolesti, zklamání, vzteku a hněvu, přišel soucit a pochopení, a po čase dlouhé hodiny na telefonu, kdy se dokážeme normálně bavit. A co víc, neulpívám na tom. Těším se z toho, že to tak je, beru si z toho to dobré a nečekám víc. A co víc, je mi v tom dobře.
Všechno to jógové moudro se tak nějak postupně skládá a zapadá dohromady. Rozhovor s jedním lektorem jógy na Nusa Lembongan loni v listopadu mi bude v hlavě rezonovat asi již napořád (a všechny události kolem), ale možná nejvíc opáčko toho, co nás dělá nešťastnými - "likes, dislikes, fears, attachment". Přemýšlejte o tom, můžeme rozebrat příště J
Napište mi sem nebo soukromě, stále platí, že budu ráda za sdílení a že se můžete ptát na to, co vás zajímá, co vás trápí; když budu vědět, ráda pomůžu, poradím.
Opatrujte se, izolujte se (už netřeba tolik) a hýčkejte!
Petra