Kdy naposled jsem si udělala čas přečíst si beletrii?! (aneb o čem všem je můj detox)

I tento luxus mi přinesla dvoutýdenní jarní detox kúra, příběh Maxe a Marly jsem zhltla za necelý den a v hlavě mi bude rezonovat ještě dlouho.

Je to už asi pátý rok, kdy jsem na jaře přes dva týdny bez pevné stravy. Proč? Protože věřím, že je dobré nechat trávícím traktu jednou za čas odpočinout a zbavit se toxinů v těle nasbíraných stravou (byť poměrně zdravou) a léky (i když se je snažím naprosto minimalizovat).

Je to čas zklidnění, ztišení, zpomalení. Najednou mám víc času na věci, které běžně nestíhám (představte si, že nechodíte nakoupovat, neřešíte, co a kdy budete jíst, nepřipravujete jídlo, netrávíte čas jeho konzumováním).
Navíc je to úžasné mentální cvičení, kdy začínám vnímat jídlo jinak, s ohledem na to, co představuje pro mé pocity, jak vyvažuje mé nálady. Když zmizí možnost jíst (i pít kávu či alkohol), jsem jen já se svými pocity bez možnosti kompenzace či doplnění, a prožívám je zcela, úplně, vědomě. Nejenom, že začínám své tělo vnímat ještě s větší intenzitou, stávám se bdělejším pozorovatelem i svých myšlenek, a také vnějšího světa.
Je to úžasný exkurz za hranice komfortní zóny, kam je vždy jednou za čas dobré se vypravit, abych se s vděčností vracela k hojnosti, ne přebujelé, té střídmé.

S přáním, ať se vám daří plnit vaše sny! 💝