Nové konce, začátky a objevy aneb třetí týden v karanténě

Týden, ve kterém končil jeden měsíc a začal nový, znamenal i pro mě zase nějaké ty konce a začátky, vrcholy a pády.
Takový propad energie z pondělí na úterý jsem už dlouho nezažila (ale když pracovní věci vyřizuji i o víkendu, asi se nebylo čemu divit). Došlo mi, že je potřeba něco změnit

- něco radikálně a něco pozvolna - s nedostatkem energie totiž po sobě nemůžete chtít zázraky. A tak byl můj aprílový den ve znamení takového malého nového začátku a dočerpání energie, která byla potřeba už na večerní online jin jógovou lekci. To chtělo nejenom přestavit nábytek v obýváku a vyzkoumat, jak nastavit telefony, po týdnech se pořádně učesat a nalíčit, ale hlavně odvahu do toho vůbec jít. I když to pro mě byla velká výzva, jsem moc ráda, že mě vaše dotazy k tomu dokopaly! Podle milých ohlasů se lekce líbila a já za to byla moc ráda, pro mě bylo opravdu hodně zvláštní lektorovat do telefonu a nikoho nevidět na živo, interakce s vámi na lekcích je pro mě moc důležitá.

Co dalšího přinesl třetí týden na home office a v domácí izolaci?
Zjištění, že u některých callů není potřeba sedět (u některých dokonce ani není potřeba moc vnímat) a tudíž se u nich mohu protahovat nebo jemně posilovat.
Již hodně velkou potřebu trpělivosti, schovívavosti a sebeovládání skrz neustálé zvukové projevy rodiny bydlící nade mnou. Již třetí týden den co den poslouchám malé dítě běhající či jezdící autem po neodhlučněných parketách po celém bytě tam a zpět, navíc u toho výskající, nebo zrovna bourající a brečící; a když nekřičí on, tak na něj křičí jeho neurotická matka (omluva za ten výraz, ale za tři týdny poslouchání jejího zvučného hlasu již mohu udělat psychologický rozbor). To rozhodí lecjakého jogína. Takže hodně dýchám a nechávám plynout myšlenku neustále se mi vkrádající do mysli, že jim půjdu nahoru povykládat, co všechno je (podle mě nejen o jedno patro níž) od nich slyšet.
A taky víc uklízím. Nikdy jsem si nemyslela, že je potřeba luxovat 2x týdně.. ale asi se tu víc práší, když tu trávím tolik času, či co, nebo mám víc času to pozorovat. Víc žehlím - když už totiž tu žehličku vytahuju kvůli rouškám, tak z toho sušáku seberu i pár dalších kousků, které bych za běžného režimu neměla potřebu žehlit. Divné věci se dějí.
Jako vrchol jsem v neděli (kdy se přeci nemá nic dělat) umyla okna a vyprala záclony a závěsy. Hmm, historický okamžik. Nechtějte vědět, kdy jsem to dělala naposled.. je to tak dávno, že si to nepamatuju.
Strastiplná cesta návratu k běhu pokračuje, nevím, jestli mě štve víc, že se mi v průběhu běhu vypíná Endomondo, že se v tom šátku nedá dýchat nebo že moje fyzička je u bodu mrazu, i když teploty venku jsou již nádherně jarní. Ale samozřejmě to jógově rozdýchávám.
Vedle jarních teplot si užívám moje chvíle "tam nahoře", kde pozoruji západy slunce a vnímám prodlužující se den, tam získávám nadhled a klid.
A tak s postupně se vyprazdňující lednicí a rostoucí psychickou stabilitou dozrál čas na detox (strastiplná cesta běhu tedy pro jistotu na čas přerušena).

Každopádně velkým hightlightem týdne byla návštěva u rodičů. Po třech týdnech v izolaci jsem byla natolik negativní, že už jsem je/někoho musela vidět. Čas strávený s nimi na terase chytajíc vykukující sluníčko a poslouchajíc zpěv ptáků? K nezaplacení! Stejně tak pocit opět řídit auto - jako bych se aspoň na chvíli ocitla zpět ve své realitě.
Neskonalá vděčnost za okamžiky, které mi přišly dřív samozřejmé.

Doufám, že se i vám daří mít nadhled - aspoň zpětně, aspoň někdy, aspoň trochu. Napište mi sem nebo soukromě, stále platí, že budu ráda za sdílení a že se můžete ptát na to, co vás zajímá, co vás trápí; když budu vědět, ráda pomůžu, poradím.

Opatrujte se, izolujte se a hýčkejte!
Petra 🙏☯️☀️