Ohlédnutí za únorem

Prožívám vntiřní zmatek, konflikt intuice a mysli a vše se zdá tak nějak naruby. A když se začíná nad situací vyjasňovat, přichází soumrak duše a smutek srdce. Vše to pozoruji - svůj zmatek, svůj smutek, své slzy i své zoufalství. Vím, že tu nebudou dlouho, že odezní, ale že si to teď musím prožít.

Chtělo to víc jógové praxe na podložce, opětovné nalezení svých mentálních kotev, vděčnost za to, co je, péči o tělo (masáže, saunu) a podporu přátel. Díky tomu přichází zklidnění rozbouřené mysli, ztišení bolesti, ukotvení.
Vím, že (ještě) nedokážu nad těmito životními událostmi mávnout rukou a jít dál jakoby se nic nestalo. Ani nevím, jestli to chci umět, protože nebylo by to bez emocí vlastně ploché a smutné?
A tak nejde o to, aby mě tyto životní nárazy nerozhodily, ale abych se z nich dokázala adekvátně rychle vzpamatovat. A to, myslím, zvládám čím dál lépe. Každá náročná životní situace je zkušenost, díky které rostu a stávám se silnější. Jen mám občas pocit, že už jsem silná fakt dost 🤪🙃

Pokud byste chtěli sdílet, jak jste prožili svůj únor, co jste si pro sebe objevili, budu ráda 🤗🕉

Mějte krásný březen 🎋🍀 Doufám, že v něm společně přivítáme jaro. A jaro v přírodě představuje nový začátek!

Těším se na setkávání na podložkách i mimo ně 🙏💜
Petra