Posuny toho, co je normální aneb čtvrtý týden karantény

Další týden v izolaci byl konečně ve znamení zvolnění, znovu napojení a taky vnímání posunu "normálu". V pondělí jsem zahájila svůj každoroční jarní detox a ten k tomu zvolnění a zklidnění přispěl, ale o něm spíš až příště.

Pracovní tempo nastartované koronavirem konečně trochu polevilo, což mělo ten důsledek, že jsem si při 100% nasazení přišla, že se nějak flákám; ale uklidňovala jsem se, že po 2 měsících na 150% výkonu je v pořádku zvolnit do "normálu", který mi teď nějak nepřišel normální. Návrat k úkolům a agendám, které 2 měsíce v klidu odpočívaly, byl hodně těžkopádný, což mi taky nepřišlo úplně normální.

Díky tomu zvolnění jsem měla možnost si zavolat s přáteli, úžasné osvěžení po delší době znovu obnovit spojení, a dokonce si i zavideocallovat, což je milá změna této doby (pokud se stihnete nalíčit a nemusíte půl hodiny koukat na svou raw verzi), kterou chci vzít jako nový normál.

Zajímavé změněné vnímání reality jsem zažila, když jsem celý jeden den strávila u rodičů a večer po příjezdu domů si přišla, že jsem doma nebyla týden 😂

Další posun spočíval v tom, že jsem si začala užívat, že vedle práce vlastně nic dalšího nemusím. Nemusím nikam spěchat, nic stíhat, být někde na čas. Až jsem si s volným pátkem uvědomila, že jsem se asi přesunula do jakéhosi vegetativního módu, ve kterém je mi vlastně dobře (a na to, jak se budu vracet do mého "normálního" nabitého programu zatím nechci ani pomyslet). Za ty 4 volné dny jsem si dopřála relax v podobně dlouhých rán a našla si čas na knížky. Nicméně podivnosti typu mytí oken pokračovali, mj. jsem umyla a protřídila celou kuchyň, a ještě si to užívala. Bylo fajn si uvědomit, že za celou dobu karantény postupně likviduji zásobu čajů, protože při běžném režimu bych se k těm, které jsem dostala před půl rokem k narozeninám, dostala nejspíš až napřesrok.
Takže nejenom, že konzumuji nahromaděné zásoby (pravda, vyjma čajů jsem tu zase tolik zásob neměla), ale obecně myslím, že dost ušetřím za útraty v restauracích, kávičky v Costě a všechny zkrášlovací procedury (které nejenom, že jsou zavřené, ale vlastně nejsou potřeba, když jen sedíte doma nebo se jdete větrat do parku), vzdělávací, kulturní a jógové aktivity. A tak jsem aspoň v pohodě s tím, když mě zaplaví vlna solidarity a soucitu a mám tendenci přispívat všude kolem od sestřiček, přes pečovatele o seniory po vesnici na Srí Lance, která před 4 lety zažehla mojí lásku k Asii ☀️💝

Věřím, že i vy vnímáte a užíváte i pozitiva, která tahle doba přináší. Napište mi sem nebo soukromě, stále platí, že budu ráda za sdílení a že se můžete ptát na to, co vás zajímá, co vás trápí; když budu vědět, ráda pomůžu, poradím.

Opatrujte se, izolujte se a hýčkejte!
Petra 🙏☀️🕉